Po náročném proplétání centrem Kalkaty s vysmátým mladým taxikářem se dostáváme před bránu domu rodiny Tagore a také rodného domu bengálského básníka a filozofa Rabíndranátha Thákura.
Po zaplacení vstupného a odevzdání batohu se všemi svými věcmi kamsi na zem vedle muže z ochranky, který hlídá jakousi bezpečnost, můžete dovnitř. Mobil mít u sebe můžete, ale fotit se nesmí – dohlíží na to několik uniformovaných a několik lidi v civilu. Mají oči opravdu všude, takže když vyndám telefon, už jsou u mne a vyzývají, abych přestal dělat snímky. Nejdřív se trochu rozčiluju, ale pak mě začíná bavit hrát si s nimi hru na honěnou. Několik fotek nakonec udělám. Expozice je poměrně zajímavá a dlouhá a asi bych k ní potřeboval více klidu.
Rabíndranáth Thákur žil v letech 1861-1941 a byl básníkem, prozaikem, dramatikem, hudebním skladatelem, malířem, pedagogem a filosofem, propagátorem nezávislosti Indie, a v neposlední řadě nositelem Nobelovy ceny za literaturu z roku 1913.
Celá expozice mapuje v zajímavých detailech jeho život a cesty.
U sebe jsem měl výbor z jeho díla z roku 1958, autory překladů jsou Dušan Zbavitel, Vincenc Lesný, J. B. Čapek a Ivo Fišer.
Rabíndranátha Thákura také fotografoval František Drtikol, jeho portrét jsem viděl např. i v Muzeu Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou.
