Georges Kars – Praha-Paříž (Březen-duben 1931)
Primát linie. – Karsovy rysy mluví. Nevím, zda konstruuje, to znamená, zda přetvořuje ve smyslu kompozice. – Jedno jest mi však jisté: nezrazuje svůj vzor a neobětuje jej násilně požadavkům výrazu.
Uskutečňuje harmonický souzvuk svého nitra s vnějším světem. Nevím, zda maluje jak myslí, nebo jak vidí. Jeho kresba splývá s živým tvarem těl, jež tvoří, a zdá se, že tato těla se ochotně podrobují zákonům jeho malířských vidin. Tedy ani kopie, ani otrocký realismus, ani stylisace nebo schema.
Kars tesá formy v krásné profily. I když se odhodlá podati jevy vnějšího světa, jejich objem, váhu a plnost, nemůže se přece rozhodnouti, aby se uchýlil ke klamné optice zraku.
Zastaví se v půli cesty. Několika slovy říká vše to, co má říci, avšak jakoby zaražen, zůstává vězeti přes to ve světle plastické fikce. Zdá se ostatně, že tato hra se mu líbí.
Plnost, které dosahuje, svědčí o jeho nadání. Aniž by kdy daleko vybočil, staví před námi svět plný intimity a svým čistým, přesvědčujícím a jemným rukopisem vyzařuje morální atmosféru a náladu.
Vnímá úplně sloh své doby a v lineární arabesce, v barvě, na kterou lze pohlédnouti jako na uzavřený celek, nalézá novou realitu smyslů. A to je tím pozoruhodnější, že Kars se vyjadřuje analogiemi. Maluje jemně a nenanáší nikdy příliš silně. Jeho lokální barvy oživují povrch, při čemž převládá nádherný okr. Jsou nasazovány diskretně a hromadně, aniž by ztrácely na pravdivosti a přesnosti. Ovzduší, které tvoří, jest výsledkem jeho stylu, neboť pochybuji, že by Kars hledal něco jiného než dokonalý soulad.
A dále. Krásný postoj, pohyb, gesto, nahodilá hra výrazu jsou zde symbolem a zprostředkovatelem. Jeho náměty nejsou nahodilé události, ani obměny konstruktivních témat, ani divadelní scény. Jeho přirovnávání mluví k nám přímo.
Paul Valéry zná ve své knize »Eupalinos« tři druhy architektury. První jest němá. Nemluví ani o svém určení, ani o své povaze. Druhá mluví o své podstatě půdorysem, průčelím a celkovou výstavbou. Avšak pouze architektura, jejíž působnost přesahuje pouhé účelové určení, jest současně architekturou i hudbou, melodie formy, která se rozezní ve volném prostoru.
Kars přemáhá úskalí zámyslu a konstrukce. Ze světa jeho linií a stupnice jeho barev jasně vystupuje obrys člověka. Jak rytmus věty, jak přirovnání a chvění slova, rýsují nám básníka, tak řeč pohledu, nepatrný pohyb rtů, hlavy nebo obrat těla v portretu, ba dokonce ve studii, odkrývá nám obraz psychologie malíře.
Kars, skromný člověk, neodhaluje se lehce. Avšak rozsévá radost a vzácné záchvěvy duše mezi ty, kteří přistupují k jeho dílu, kteří se snaží je pochopiti a vniknouti v jeho duši.
Waldemar George.
(Překlad z francouzštiny.)
Georges Kars, narozený Jiří Karpeles, psaný též Jiri, nebo Georg (2. května 1880, Kralupy nad Vltavou – 5. února 1945, Ženeva) byl česko-francouzský malíř židovského původu, absolvent Mnichovské Akademie, od roku 1908 trvale usazený v Paříži (Wikipedia).
Muzeum Georgese Karse v Kralupech nad Vltavou
Waldemar George byl historik umění a kritik polského původu působící především ve Francii.
